[A D]

1: [D]Proč nejsi větší... Proč nejsi větší aspoň o pár cenťá[G]sků...
Když chci tě líbat, abys o schod výše [D]stál.
Proč nejsi větší... Proč nejsi větší pro mou lásku bez mrá[G]čku.
Jinak jsi pro mě přímo dívčí ide[D]ál.
Od chvíle, kdys nám prvně pískal volej[A]bal,
jsi pán a [Hmi]král [G]mých snů a [D]smečí.

R: [A]Vládnu něžným půvabem a dívčí postavou,
jen s výškou trošku nad normál než holky běžně [A7]jsou.
Když [D]nastoupím tak z bariér se potlesk vyřítí
a [A]spousta dlouhých Belmondů si [A7]kleká pod sítí.

2: Já přesto brečím, proč nejsi větší,i když v tváři úsměv mám
a fotky v novinách a místo v Národním...
Proč nejsi větší... Proč nejsi větší ty má lásko jako trám.
Kdyby ses povytáh´, tak štěstím vyskočím!
A všechny bloky světa hravě přeskočím.
Tak začni růst! Ať už jsi větší!

R: Zatím ovšem stále máš výšku nevelkou,
takže jsi můj malý princ a já tvou Eiffelkou.
I když vím, že zastíníš sto krásných dlouhánů,
pár cenťásků schází nám k lásce z románů.

3: Proč nejsi větší, vždyť dávno víš, já nejsem vílou Amálkou.
Šeptáš mi slůvka něžná, stojíš na špičkách...
Proč nejsi větší...Proč nejsi větší, ty má lásko s píšťalkou...
Já občas přemýšlím, že měla bych to vzdát,
pak ale přijdeš ty a řekneš, mám tě rád,
a pak jdu spát a štěstím brečím.