- a + -->(orig. Hmi + kapo II) + + #. [Ami]Má jedi[G]ná lásko, [Ami]už tak dlouhý čas + ve svém srdci st[G]ále tě m[Ami]ám. + Já pochoval jsem [C]otce i m[G]atku sv[Emi]ou + a n[Ami]a světě jen t[G]ebe už m[Ami]ám. + + #. Víš, kdybych mohla tenkrát se tvojí ženou stát, + šťastně spolu mohli jsme žít, + teď mužem mým je tesař, ach lásko má, + a jemu navždy věrná chci být. + + #. Věř mi můj milý, je pozdě, ty víš, + moje srdce nesmíš už chtít. + Děťátko krásné v mé kolébce spí, + musíš zpátky sám odejít. + + #. Zanech svého muže, ach lásko má, + snad nechceš zůstat navždy chudobná. + Pojď, odpluj se mnou přes moře na sever, + on nemůže ti dát to co já. + + #. A co bys můj milý, co moh' bys mi dát, + kdybych s tebou chtěla odejít? + Snad dal bys mi šaty a nádherný dům, + co s tesařem bych nemohla mít. + + #. Šest krásných lodí já na moři mám, + sedmá v přístavu vyčkává + a sto patnáct mužů na jejich palubách + tvé rozkazy očekává. + + #. Pojď, oblékni roucho zlatem protkané + a přes boky dej stříbrný pás + a dítě své se svým mužem zanechej, + vždyť svět má pro nás tisíce krás. + + ---> + #. Tu pozvedla z kolébky děťátko své + hořké slzy jí smáčely tvář: + Buď sbohem mé dítě, Bůh tě opatruj + já vícekrát už nespatřím vás. + + #. Už nádherná loď plachty své napíná, + zářivé plachty z hedvábí má + a na moře široké směr nabírá + a na ní láska má a já. + + #. Však nepřešel měsíc a nepřešel den, + vím nemohlo to déle být, + když dívka tak hořce začla naříkat + a nemohlo jí nic utišit. + + #. Proč jenom pláčeš, ach lásko má, + vždyť máš tu vše co můžeš si přát. + Pro tesaře snad pláčeš, či pro dítě své, + co nechala jsi v kolébce spát? + + #. Já nepláču pro svého tesaře, + nepláču ani pro dítě své. + Já nad sebou teď pláču, ach lásko má, + že zlákalo mě bohatství tvé. + + #. Však nepřešel týden a nepřešel den, + vím nemohlo to déle být, + když obloha tmavne jako nejtmavší noc + a před bouří se není kam skrýt. + + #. Už běsnící bouře lodí kymácí, + rve vítr cáry plachet bělostných + a nad černým obzorem hrom burácí, + hlas moře zní jak démonů smích. + + #. Pak poslední vlna loď na bok pokládá + a stěžeň jako stéblo ohýbá + a do temných hlubin se loď propadá + a s ní i láska má a já. + + #. Ach pohlédni vzhůru na tu nádhernou zář + a co ta zlatá brána znamená? + To je brána nebes, ach lásko má, + však pro nás navěky zavřená. + + #. A co je to tam v dálce, mám strach lásko má, + co tak temné a tak hrozné může být? + To je brána pekel, ach lásko má, + tam oba dva teď musíme jít.