- R: [D]Ženský ty jsou fajn, to se ví, se ví + #. [D]Ženský ty jsou fajn, to se ví, se ví [A7]Ženský ty jsou fajn, to se [D]ví, se ví co [G]jsem byl v base od tý [D]doby vím, že ženský ty jsou [A7]fajno[D]vý. #. Když jsem seděl na tý Pankráci, všude kolem mě jen chlapy v teplácích. Já ve snu viděl všechno krajkový a ženský ty jsou fajnový. - #. Co doma, já začal jsem se ptát, + #. Co doma, já začal jsem se bát, v tom mi žena píše, že bude při mě stát. Jak ty řádky jen dovedou hřát a ženský ty jsou fajnový. - R: Ženský ty jsou fajn, to se ví, se ví... + R: [: Ženský ty jsou fajn, to se ví, se ví :] já ve snu viděl všechno krajkový, - že ženský ty jsou fajnový. + a ženský ty jsou fajnový. #. Když tabák dojde, hrozně zle je mi. - Všude hledám vajgla, lezu po zemi. - V tom daj mi balík se startkami, - ženský ty jsou fajnový. + Všude hledám vajgla, už lezu po zemi. + V tom daj mi balík se Startkami, + jo ženský ty jsou fajnový. #. U soudu vidím právu žehná tu krásná předsedkyně senátu. - Tak to jdem domů toje hotový - a ženský ty jsou fajnový. + Tak to jdem domů to je hotový + vždyť ženský ty jsou fajnový. R: Ženský ty jsou fajn, to se ví, se ví... - #. Jak ženský přišly ke špatné pověsti, + #. Jak ženy přišly k špatné pověsti, že nejsou moc chytrý a že berečej v neštěstí. Prej k hříchu od pradávna maj vlohy, prej slabý jsou jak mátohy. #. Dávno už co světem stojí svět, tak si muži myslej, že jsou všeho lidství květ, - ale to se musí znovu promyslet, + ale to se musí znova promyslet, dyť ženský ty jsou fajnový. - + ---> #. Adam, jak se můžeš dočísti, se smutně toulal rájem a kopal do listí. Houpal se na větvích stromoví, - co chybí tou chláplkovi. - - #. Když usnul Bůh mu z těla vyndal kost + co chybí tomu chlápkovi. + #. Když usnul Bůh mu z těla vyňal kost a z ní mu stvořil ženu, ať je Ti pro radost. - V ráji poznal to co v pase já, + V ráji poznal on co v base já, že ženská je moc fajnová. - #. V ráji se měli věčně radovat, až je zlej had začal hecovat. Že prej by se moh' člověk Bohem stát, to prej je moc fajnový. - - #. Eva slyší tzo hadí šeptání: - utrhni si jablko, k čemu to váhání. + #. Eva slyší to hadí šeptání: + "Utrhni si jablko, k čemu to váhání?" Trhá plod Boží všeho poznání, Adame dobrý chutnání. - #. Adam si řek' zákaz zněl netrhat, - to utrhla ona, mě se nic nemůže stát. + to utrhla ona, mně se nic nemůže stát. Jen si kousnu vylez ze křoví, - bejt Bohem je moc fajnový. - + bejt Bohem to je fajnový. #. Od těch dob ženy slyšej od mužských, že za všechno můžou, tak jak za ten první hřích. prej po Evě jsou všechny bláhový, ta naletěla hadovi. - #. Eva ta měla chuť si jabko dát a jistě se též chtěla se svým mužem milovat. Ale hřích byl v tom chtít se Bohem stát, ten hřích jde na vrub mužovi. - #. Hřích není nikdy v lásky žádosti, ale v mužský bohorovnosti. Chcem být Bohy my hlavy skopový a ženský ty jsou fajnový. - #. Budete vy ženy litovat, že jste se nám chtěli furt emancipovat. Až budete chtít vládnout nad tvory, už nebudete fajnový. Až budete chtít vládnout nad tvory, budete jak my potvory. R: Ženský ty jsou fajn, to se ví, se ví... [: Heaven light shines on me, on me :] Já ve snu viděl všechno krajkový a ženský ty jsou fajnový.