[A D] 1: [D]Proč nejsi větší... Proč nejsi větší aspoň o pár cenťá[G]sků... Když chci tě líbat, abys o schod výše [D]stál. Proč nejsi větší... Proč nejsi větší pro mou lásku bez mrá[G]čku. Jinak jsi pro mě přímo dívčí ide[D]ál. Od chvíle, kdys nám prvně pískal volej[A]bal, - jsi pán a [Hmi]král mých [G]snů a [D]smečí. + jsi pán a [Hmi]král [G]mých snů a [D]smečí. R: [A]Vládnu něžným půvabem a dívčí postavou, jen s výškou trošku nad normál než holky běžně [A7]jsou. Když [D]nastoupím tak z bariér se potlesk vyřítí a [A]spousta dlouhých Belmondů si [A7]kleká pod sítí. 2: Já přesto brečím, proč nejsi větší,i když v tváři úsměv mám a fotky v novinách a místo v Národním... Proč nejsi větší... Proč nejsi větší ty má lásko jako trám. Kdyby ses povytáh´, tak štěstím vyskočím! A všechny bloky světa hravě přeskočím. Tak začni růst! Ať už jsi větší! R: Zatím ovšem stále máš výšku nevelkou, takže jsi můj malý princ a já tvou Eiffelkou. I když vím, že zastíníš sto krásných dlouhánů, pár cenťásků schází nám k lásce z románů. 3: Proč nejsi větší, vždyť dávno víš, já nejsem vílou Amálkou. Šeptáš mi slůvka něžná, stojíš na špičkách... Proč nejsi větší...Proč nejsi větší, ty má lásko s píšťalkou... Já občas přemýšlím, že měla bych to vzdát, pak ale přijdeš ty a řekneš, mám tě rád, a pak jdu spát a štěstím brečím.